Ježíš-svaté srdce 538374
Kód zboží: 538374 (vel: 16,5cm)
Nejsvětější Srdce Ježíšovo
Sacratissimi Cordis Iesu, Sollemnitas
ŽIVOTOPIS
Kněz Jan Eudes a řeholnice Markéta M. Alacoque se v 17. století jako první zasazovali o ustanovení liturgické úcty Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Markétu k tomu vyzval sám Ježíš, který jí při mystickém zjevení ukázal své probodené zářící Srdce ovinuté trním a přizdobené křížem. Přislíbil hojné milosti, kterými nás chce naplnit jako plody své lásky, a to zvláště o prvních pátcích. Jeho Srdce je zdrojem síly, štěstí a odpočinku. Dnešní slavnost je svátkem Lásky.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
MILUJÍCÍ SRDCE
Viz milující Srdce! - Je otevřené, zraněné trním našich vin i s křížem, na kterém za nás dotlouklo. - Tak vypadá láska, která se ničím neprovinila.
Nezaslouží si naši vděčnost? Naši touhu projevovat mu lásku? Naše rozhodnutí čerpat z něj sílu, kterou jen u něj můžeme získat? - A pak žít podle něj.
"Světem vládne nevděk." - Ale Ježíšovo Srdce nás vyzývá, abychom nebyli děti "světa," ale děti Boží, a tedy plní lásky a dobroty. Tento rozdíl a tuto změnu v nás má přinést slavení dnešního svátku.
Srdce je symbolem našeho nitra, symbolem lásky. Naše láska i duše potřebují být živeny, ale svět je nenasytí. Ten živí jen naše ego a tělesné touhy, abychom v nich viděli náhradu za duši a lásku. Jejich ovládáním nás ten, který světu vládne, jako Adama a Evu chce zmást a odloučením od Pravdy zničit.
Přijmout víru znamená osvobodit se od Zlého a žít pro Dobro, přijmout osvobozující lásku Božského Srdce, Trojjediného Boha, dokázanou v Ježíšově kříži a z pramenů vytrysklých z jeho Srdce přijmout milost znamenající život.
Ježíš je "cesta, pravda a život." (Jan 14,6) Účastí na dnešní slavnosti mu chceme poděkovat za vše, čím pro nás je a k čemu všemu se pro nás jeho Srdce odhodlalo. Vděčnost znamená opětování lásky podle její velikosti silou, které jsme schopni. Opět se dostáváme k tomu, že i té vděčnosti jsme schopni jen v síle Ježíšovy lásky. Žít z ní znamená v ní i růst.
Tak jako láska roste láskou i milostí přibývá tím, čím více s nimi spolupracujeme.
Dnešní slavnost je svátkem Lásky i výzvou k otevření vlastního srdce k přijetí milosti, aby toužilo připodobnit se Ježíšovu Srdci. Bůh nás miloval věčnou láskou (srov. Jer 31,3) a otevřel nám v Srdci svého Syna pramen milosti a slitování. - K tomu nesmíme zůstat lhostejní.
Ježíš si v roce 1674 stěžoval řeholní sestře Markétě Marii Alacoque: "Je velmi mnoho těch, kteří mně odplácí nevděkem a pohanou. Ať je proto ustanovena zvláštní slavnost k uctění mého Srdce."
Markéta viděla Božské Srdce v oslňujícím lesku ovinuté trním a přizdobené křížem. Ježíš jí ukázal na toto své Srdce, aby k němu hořela láskou a rozšiřovala k němu úctu v jeho církvi. Součástí úcty má být i přijímání eucharistického Kristova Těla a adorace o prvních pátcích. Již za 9 po sobě jdoucích 1. pátků (včetně svátosti smíření) nabízí milost pokání při umírání, že lidé nezemřou bez přijetí svatých svátostí. Pro ctitele tohoto Srdce dal r. 1685 Markétě 12 přislíbení,* která jsou podmíněna nejen uvedenou úctou, ale i úsilím žít podle evangelia, zejména osmi blahoslavenství.
Markéta Marie Alacoque se podle Ježíšova přání zasazovala o rozšíření úcty k jeho Nejsvětějšímu Srdci (více u její památky 16.10.).
Také Jan Eudes (pam.19.8.), který již r. 1643 založil kongregaci Ježíše a Marie, doporučoval úctu Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Sestavil liturgické mešní texty a oficium, které mu 20.10. 1672 schválili francouzští biskupové, aby se s nimi mohl v jeho kongregaci slavit svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Litanie, recitované o svátku, naznačovaly plnost osobnosti Syna Božího. Pobožnost, kterou si přál Ježíš, uznal až roku 1765 papež Klement XIII. a na celou církev ji rozšířil r. 1856 papež Pius IX. Z dalších papežů Lev XIII. vydal 25.5. 1899 encykliku Annum sacrum, v níž souhrnně vysvětlil teologické základy úcty k Božskému Srdci. Koncem téhož roku slavnostně zasvětil celé lidstvo Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. S vydáním encykliky Quas primas papež Pius XI. 11.12. 1925 zavedl každoroční obnovu zasvěcení se Božskému Srdci o slavnosti Krista Krále, aby propojil jeho lásku s tajemstvím jeho vlády. Papež Pius XII. shrnul celou nauku o Srdci Kristově do 127 článků encykliky Haurietis aquas, vydané 15.5. 1956.
První pronásledování kvůli úctě Nejsvětějšího Srdce začali jansenisté a Markéta o něm napsala: "Satan rozvířil tuto bouři, neboť zuří nad tím, že touto pobožností bylo vytrženo z jeho moci již mnoho duší, o kterých se domníval, že je má už jisté." Císař Josef II. (1765 - 1790) nařizoval obrazy Srdce Páně přemalovat s odůvodněním, že uráží oči vzdělaných lidí.
Ježíš, jak uvádí evangelium, řekl: "Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, žes tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a žes je zjevil maličkým; ano, Otče, že se ti tak zalíbilo." (Mt 11,25-26). Těmi "věcmi" Pán mínil tajemství Božího království a maličkými, podle vysvětlivek ThDr. V. Bognera, jeho učedníky. A všechny "maličké" od "Srdce k srdci" Ježíš vychovává svou láskou. Při jeho výchově se jedna "maličká" stala učitelkou církve a patronkou misionářů (Terezie pam.1.10.); druhá byla nazvána apoštolkou jeho Srdce (Markéta), další obzvláště maličkou je služebnice Boží Marie Consoláta (přip.18.7.), která si osvojila "úkon lásky**" a začala vyprávět světu o milosrdné lásce Ježíšova Srdce. Za apoštolku milosrdenství pak Ježíš povolal sestru Faustýnu Kowalskou. Láska a důvěra k Ježíši, byly stavebním materiálem jejich života, který jim pomohl k svatosti. Kéž tento "materiál" dopomůže k svatosti i každému z nás.
|
.jpg)