Mojžíš,
hebrejsky Moše, 13. stol. př. n. l., starozákonní postava; jedna z nejvýznamnějších náboženských osobností dějin, prostředník mezi Hospodinem a lidem desatera (židovským národem). Mladší bratr Arona. Žil zprvu v Egyptě, asi za vlády Ramesse II., odkud vyvedl předky izraelských kmenů, které pak vytvořily biblickou Izrael. Podle bible se mu Bůh-Hospodin zjevil v hořícím keři a pak na hoře Sinaj, kde Mojžíš obdržel základ Zákona (desatero) a kde Hospodin uzavřel s Izraelem smlouvu. Náboženská tradice přisuzuje Mojžíšovi Pět knih Mojžíšových.
Druhá kniha Hebrejské Bible zvaná Exodus popisuje odchod Izraelitů z Egypta. Z otroctví je vyvedl biblický bůh Yahweh prostřednictvím Mojžíše. Lidé pak putovali pouští až k hoře Sinaj. Zde obdržel Mojžíš dvě desky svědectví, kamenné desky popsané po obou stranách prstem božstva-elóhím. Izraelité se však provinili a Mojžíš desky v hněvu rozbil. Na boží pokyn pak Mojžíš vyhotovil dvě nové kamenné desky - "A byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání".
A když pak Mojžíš sestupoval z hory Sínaje, držel dvě desky svědectví a nevěděl, že jeho tvář je rohatá od rozhovoru s Hospodinem.
V naprosté většině jiných překladů se však o rohatém Mojžíši nic nedočteme....
|
.jpg)