|
Vyrobeno z BRONZU a drcených kamenů (18 x 36 cm)
Poslední večeře Páně
Leonardo da Vinci měl před sebou od samého počátku velkou potíž: musel namalovat Dobro- v podobě Ježíše- a Zlo- v postavě jeho druha Jidáše, který se v průběhu večeře rozhodne jej zradit. Malíř nechal rozdělané práce a poohlížel se po ideálních modelech.
Jednou poslouchal sborový zpěv a mezi zpěváky uviděl chlapce, který by mohl být dokonalým představitelem Krista. Pozval ho k sobě do ateliéru a zachytil jeho rysy v náčrtech a studiích.
Uplynuly tři roky. "Poslední večeře" byla téměř hotova, ale Leonardo da Vinci dosud neobjevil ideální model Jidáše. Kardinál, do jehož působnosti kostel patřil, na něho začal naléhat a žádal, aby tu nástěnnou malbu dodělal.
Po dlouhých dnech hledání malíř objevil jakéhosi předčasně zestárlého, otrhaného mládence, který ležel opilý v příkopě. Požádal své pomocníky, aby ho nějak dopravili do kostela, protože na náčrty už neměl čas.
Žebrák se tam tedy ocitl, ani vlastně nevěděl proč; pomocníci ho drželi zpříma a Leonardo da Vinci zobrazoval nelítostný, hříšný a sobecký výraz, který se tak věrně na jeho tváři rýsoval.
Když skončil, žebrák- už poněkud střízlivější- otevřel oči a podíval se na malbu před sebou. A s trochou úžasu i smutku řekl:
"Tenhle obraz už jsem viděl!"
"Kdy?", podivil se malíř.
"Před třemi lety, než jsem ztratil všecko, co jsem měl. Zpíval jsem tenkrát ve sboru, prožíval jsem život plný snů a jeden umělec mě požádal, abych stál modelem pro tvář Ježíše."
Znamená to, že Dobro i Zlo mají tutéž tvář; všechno záleží jen na době, kdy každému z lidí zkříží cestu.
|
.jpg)